Úraz se stane ve vteřině, následky mohou být na celý život.

Každý úraz ale má své příčiny a nestává se náhodou. Úrazu vždy předchází riziková situace, kterou můžeme předvídat a jednoduchým způsobem rizika úrazu eliminovat.

Existují dva základní způsoby, jak úrazům předcházet:

Pasivní prevence úrazů = vytváření bezpečného prostředí

Velmi často je úraz způsoben tím, že se dítě pohybuje v nebezpečném prostředí: doma v blízkosti jedovatých pokojových rostlin, chemikálií, léků, horkých tekutin, ostrých předmětů, nezabezpečených otvorů, otevřených oken apod. Úprava prostředí domova tak, aby bylo z hlediska možnosti úrazu bezpečnější, je snadné a levné. Vytvořit bezpečné prostředí v dopravě, ve městech, školách, školkách a na dětských hřištích už je náročnější, ale i tady se prevence jednoznačně vyplácí.

Aktivní prevence úrazů = výchova a motivace k bezpečnému chování

Děti by se měly učit rozpoznávat riziková místa a situace a umět si s nimi poradit už od předškolního a školního věku. S tím, jak dítě roste, mělo by přebírat stále větší odpovědnost za své bezpečí a zdraví, u dospívajících je pak potřeba seznámit je s možnými následky jejich rizikového chování. Za malé děti vždy odpovídají dospělí – rodiče nebo opatrovníci, za zdraví a život dospívajících jsou odpovědní oni sami.

Prevence úrazů se vyplácí

Prevence je vždy snazší a levnější než řešení následků úrazů. Vedle života a zdraví, které lze těžko vyčíslit, se prevencí ušetří značné náklady na transport zraněných, nemocniční léčbu, opakované operace, péči o zraněné dítě nebo dítě, pro které úraz skončil trvalým následkem.